top of page
Obrázek autoraOndřej Holas

Na Lombok a dál - den 42. Pláž Pero

Aktualizováno: 24. 5.

27. 8. 2023


Dnešní noc nebyla z těch odpočinkových. Do půl třetí ráno nám kousek od ubytování probíhala místní veselice. Když skončila hudba a my začali usínat, došli rybáři. Ti začali startovat lodě a vyrážet na lov. Okolo páté hodiny ráno nastalo konečně vytoužené ticho a my pokojně usnuli. Snídani nám na ubytování donesli v sedm ráno, ale my byli úplně tuhý. Z postele jsme vylezli až okolo deváté úplně rozbitý. Péťa uvařila čaj a šli jsme se nasnídat do gazeba, kde nám domácí nachystali snídani. Snídaně nebyla z těch nejhorších, ale byl problém, že tam na nás dvě hodiny čekala. Mezitím ji totiž objevili mravenci. Jen, co jsme vyhnali ze snídaně nazvané hosty a začali jíst, za plotem se objevila místní děcka. Celou tu dobu, co jsme jedli, na nás všichni zírali a pokřikovali těch pár anglických slov, která znali. Po snídani jsem je chtěli ztišit, abychom si mohli dát v klidu cigárko a dopít čaj, a tak jsem donesl pytlík bonbónů. Dětí tam byla celá horda, ale jak jsem pytlík otevřel, abych nabídl prvnímu, vytrhl mi jej z ruky a spustila se mela. Zalezl jsem do altánu za Peťou, dali jsme si cigáro a vše z povzdálí sledovali. Docela jsme byli rádi, že nám dali pokoj a my si mohli v klidu dopít čaj.


Žebrající děti na ostrově Sumba Indonésie
Děti Vás občas na Sumbě prostě nespustí z očí

Po snídani jsme zalezli na pokoj a přemýšleli, jestli se posuneme dál či zůstaneme ještě jednu noc. Jelikož jsme oba byli nevyspalí a unavení, rozhodnutí bylo jednoznačné, zůstaneme. Místo to bylo krásné s dobrým přístupem k vodě a zdálo se i celkem soukromé. Ale opak byl pravdou. Kamkoliv jsme se pohli, tam se do pár minut objevil i hlouček dětí, co na nás zíraly. Přišly se na nás podívat snad všechny děti z vesnice, občas se objevilo i pár dospělých. Dospělí byli vcelku v klidu, ba naopak občas děcka usměrnili. Ale bohužel jen na chvíli. Jakmile odešli nebo zmizeli z dohledu, děti byly zas jako utržené ze řetězu. Jediné, co na ně platilo, bylo jít na pokoj. Takže jsem dělali takové schovávačky každou půlhodinu, abychom měli alespoň na chvilku klid. Pláž Pero jsem nakonec šel prozkoumat jen já.


Po celodenním opalování a hře na schovávanou jsme okolo osmé večer usnuli. Snad se už tuto noc konečně vyspíme a načerpáme síly na zítřejší den.




4 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page