31. 7. 2023
Jupí! Na dnešek máme super plány a já už se nemůžu dočkat, až je začneme realizovat! Ještě před rozedněním nás vzbudila mešita, ale tentokrát teda opravdu klobouk dolů, protože chlapík, který ji obsluhoval, zněl jako najatý profesionál a zpíval opravdu moc hezky. Je to snad úplně první ráno, kdy jsme se oba vzbudili a řekli si, že takovýhle budíček není úplně na škodu.
Ondra se rozhodl, že bude ještě chvilku dospávat, a já jsem si vzala knížku a vyrazila na posezení u oceánu hned před naším ubytováním. Chvilku jsem si četla, a pak se rozhodla, že bych měla využít přílivu a jít se podívat, jak to tu vypadá pod hladinou. Protože jsem ale vrchní posera, nejdřív jsem vytáhla Ondru z pelechu. Navnadila jsem ho na to, že vezmeme telefon a budeme natáčet, co se kolem mihne. Ondra celkem ochotně vstal, převlékl se do plavek a odkráčel se mnou k oceánu. Než jsme se rozhoupali a vlezli do vody, přinesli nám snídani. Najedli jsme se, a pak šli jeden po druhém vyzkoušet šnorchlovací masku. Musím uznat, že jsme oba zatím velmi mile překvapeni teplotou vody (jak tady na Moyo, tak i na Sumbawě). Je totiž mnohem teplejší, než jsme v posledních dvou měsících zažili na Bali.
Jen co jsme vlezla do vody, byla jsem okouzlena korály a rybkami, které jsem viděla kolem. Vzhledem k tomu, že bydlíme vlastně hned vedle místního přístavu, člověk by ani moc nečekal, že tu kolem bude moře tak živé. Zase je asi škoda slov, radši se jukňete na fotky na našem insta. Bylo to prostě wow. To, že se mi ve vodě líbí, už je všeobecně známo, ale že i Ondra vydržel plavat s telefonem víc jak 20 minut, je jasná známka toho, že to za to stálo! Vlastně jsem se nakonec bála, že pro něj do oceánu budu muset jít, protože se čas pomalu nachýlil a my jsme si na 10:00 objednali ojek (mototaxi), aby nás zavezl k velmi slavnému vodopádu s názvem Mata Jitu.
Ještě předtím, než jsme naši cestu na Lombok a dál začali, jsem se se Zuzkou, která na Bali žije, bavila o tom, co vše máme cestou v plánu. Ukázala jsem jí ostrov, který se nachází nedaleko od ostrova Moyo a jmenuje se Satonde. Mě na něm zaujalo to, že je to vlastně takový nízký sopečný kráter s jezírkem uprostřed. Zůza mi na to ale řekla, že ona by se chtěla podívat na Moyo. Tenkrát jsem tomu nevěnovala moc pozornost, ale později jsem si na to vzpomněla a dočetla se, že právě tady na ostrově a také u vodopádu byla při své návštěvě Indonésie Lady Diana. No uznejte sami, když už jsme tak blízko, tak by byla škoda se k němu nepodívat.
Kluci, kteří nás měli na ubytováni nabrat, pro nás přijeli včas, což bylo opravdu moc milé překvapení. Navíc jsme popravdě hodně čuměli, když jsme společně došli k jejich motorkám. Nebyly to skútry, ale opravdové motorky. Obě měly pekelně vysoký vzorek pneumatik (jednoznačně určených do terénu) a jedna z nich byla dokonce crosska. Hned, jak jsme to uviděli, došlo nám, že cesta asi bude docela výzva. Ondra vyskočil na crossku s telefonem v ruce s tím, že cestou něco natočí. Jakmile jsme ale po pěti kilometrech dojeli na konec cesty a seskočili, uznal, že kdyby natáčel v takovém terénu, jen by tím řidiči rozhodli sandál.
Od motorek jsme ještě kousíček museli popojít džunglí, jednou jsme přebrodili řeku a pak sestoupili pod vodopád. Bylo to tam nádherné. Nějaká usazenina, asi vápenec, tu vytvořila přírodní jezírka, voda byla průzračná a od podloží se odrážela tak krásná barva, že se to snad ani pořádně slovy popsat nedá. Bylo to místo jako z pohádky. Příroda je opravdu mocná čarodějka.
Strávili jsme tady asi hodinku, udělali spousty fotek a videí a vykoupali se. Po návratu na ubytování jsme vlastně celé odpoledne jen tak odpočívali a užívali si místní atmosféry a klidu, no a k večeru jsme oba ještě jednou skočili do oceánu a šnorchlovali. Byl to parádní den a za asistence araku jsme si ho celkem pěkně zpestřili.
Коментарі